Než se podíváme, jak probíhala Noc kostelů U Jákobova žebříku, bylo by na místě napsat několik slov o stavbě jako takové. Budova, kde se v současné době schází poměrně velké společenství věřících, začala svou historii psát již v době komunistické normalizace po roce 1968. Stavba byla dokončena roku 1971 mezinárodně uznávaným švýcarským architektem Ernstem Giselem. Kostel byl rekonstruován roku 1995 podle projektu pražského architektonického ateliéru Schaufler-Roskovec. V té době získal také svůj necharakterističtější znak – zvonici, která symbolizuje bájný žebřík, který na pouti z Beer-šeby do Cháranu spatřil Jákob (Genesis 28, 12).

Kostel u Jákobova žebříku je duchovním domovem pro křesťany Českobratrské církve evangelické. Své útočiště zde již po desetiletí nachází také početné česko-korejské společenství.  Na Noci kostelů jsem potkala křesťany české, korejské a dokonce i japonské. Právě prostředí, ve kterém se mohou snáze překonávat hranice jazykové, kulturní i konfesní bylo asi největším lákadlem pro seznámení se s místním společenstvím, ve kterém je možno vidět snahu o naplnění biblického: „Aby všichni byli jedno“.

A jak probíhal samotný program večera? Na své si přišel opravdu každý, kdo chtěl blíže poznat činnost kobyliského sboru, který návštěvníkům představili faráři Miroslav Erdinger a Ondřej Kolář. Pro zájemce byla připravena pestrá hudební vystoupení mezinárodních seskupení hudebníků českých, korejských i japonských. Součástí těchto seskupení byly také dětské sbory.  Samostatným bodem programu byla příprava korejského jídla, které před zraky návštěvníků připravovaly zručné  korejky.

Atmosféru večera spíše více přiblíží fotografie, za které děkujeme Michaelu Elšíkovi. Dále je k dispozici zvukový záznam jednoho z vystoupení.

O programu Noci kostelů společenství U Jákobova žebříku nám v angličtině více prozradil i místní farník Kwan-Hyun Ryu.